Celkového řešení umístění stavby v území
Cesta dlouhou alejí, vede ke hřbitovům a poslední zastavení je v místě vybraném pro roudnickou smuteční síň. Cesta i alej končí, směr a pokračování cesty už jenom tušíme. Na obzoru kopce Středohoří a volná nezastavěná krajina, pole , měnící se během roku. Na jedné straně polorozpadlý židovský hřbitov na druhé protáhlé území, kde bude stát smuteční síň. Přijít lze pěšky, přijet autem nebo autobusem, projít či projet řadou stromů, překročit pomyslnou hranici a vnímat území, které na podélné západní straně uzavírá lineární nízká stavba, ze které vystupuje hmota vlastní síně.

Celé území je členěno na několik na sebe navazujících částí. V návaznosti na příjezdovou cestu je volné prostranství, členěné jen různými povrchy dlažeb, na východní straně volně přechází v parkoviště, ve střední části je příchod pěších a výstup a nástup do autobusu a v západní části je dlážděná plocha ponechána volná pro otáčení autobusu. Ze střední části vstupního prostranství vychází hlavní přístupová cesta ke smuteční síni, která směřuje do těžiště stavby. Linie příchozí cesty je hlavním kompozičním prvkem vstupní části. území. Prochází parkovou klidnou částí území, na východní straně je její směr podpořen řadou stromů, na západní straně s volným výhledem do krajiny je lemována fragmenty podélné zdi - hlavní kompoziční osy stavby. Linie stěny lemující cestu a postupná gradace jejího členění odkazují na rytmus a směřování lidského bytí, je to odkaz na řád a současně proměnlivost života. Objekt smuteční síně je situován v klidné části území, stranou od parkoviště, ve volné ploše "louky", členěné jen příchozí hlavní cestou a cestou odchodu ze síně, směřující k jihu, ke slunci. Severovýchodní část území navazující na stávající hřbitov je podél hranice pozemku uzavřena volnou skupinou stromů, je to kontrast k pravidelným liniím stromů v nástupní části. Hlavní příjezd do území je ulicí U Hřbitova, vjezd na parkoviště je v krajním jihovýchodním cípu pozemku, podél stávající východní hřbitovní zdi je hlavní parkoviště pro hřbitov, směrem k hlavní cestě pak parkoviště pro smuteční síň. Spojení se hřbitovem je možné dvěma vchody, které navazují na cesty uvnitř hřbitova. Příjezdová komunikace parkovištěm se protíná s odchozí cestou ze síně a umožňuje snadné naložení rakve do vozu při jejím vynášení jako součásti obřadu. Otáčení a zastavení autobusu je v jihozápadním cípu pozemku, nedochází ke křížení aut, autobusu a pěších. Ze severní strany je vedlejší obslužná komunikace pro příjezd pohřebních vozů, je napojena na prodloužení cesty podél severní hřbitovní zdi. Je tak zcela oddělen provoz veřejnosti od provozu pohřebních vozů. Stavba svou hmotou, tvarem a situováním na pozemku uzavírá celé území se hřbitovy.

Architektonické řešení stavby
Architektonická kompozice je založena na spolupůsobení tří základních prvků, lineárního uzavřeného pravoúhlého bloku servisní a provozní části, vznášející se desky zastřešení tohoto bloku a prostorově a hmotově zvýrazněného hranolu vlastní smuteční síně. Přístupová cesta určená linií zdi vrcholí v těžišti celé hmotové kompozice, kde dochází ke změně prostorového uspořádání, vstupní hala je průnikem dvou světů, odrazem zlomu, který nastal smrtí, hmota smuteční síně je vzhledem k linii cesty a páteřní stěny pootočená, její podélná osa je orientována exaktně ve směru sever - jih. Jestliže směr linie cesty a lineárního bloku reaguje jednak na proporce pozemku, okolní zástavbu a navazuje na členění šíršího území, jednak na symboliku života s jeho rytmem, řádem, pravidly,... pak směřování a kompozice hranolu síně se odkazuje svojí orientací k pohybu slunce a světovým stranám jako symbolice vyšší moci, změny v životě, zlomu. Vlastní prostor smuteční síně pak odráží svou hmotovou kompozicí průnik obou těchto principů transformací dvou hran střešní desky. Atmosféra vnitřního prostoru je umocněna světelnými proměnami, slunce během celého dne proniká do prostoru síně průzory ve stěnách a střeše a jeho paprsky směřují ke katafalku. Princip dispozice a vnitřního provozu je odrazem hmotové a prostorové kompozice objektu. Lineární pravoúhlý blok obsahuje servisní část (kanceláře, příslušenství pro veřejnost), prostory pro pozůstalé (oddělená klidná část s vlastním atriem, ve kterém je strom - jabloň a separovaným přístupem do smuteční síně) a provozní část (technický provoz síně), napojená na manipulační dvůr. Jednotícím prvkem je podélná páteřní chodba. Vstupní hala pro veřejnost je spojujícím prvkem mezi vlastní síní a obslužným blokem, ústí do ní hlavní cesta, lemovaná linií zdi, která prochází celou stavbou.

Konstrukčního řešení a použití stavebních materiálů
Použití stavebních materiálů vychází z konceptu stavby, tři hlavní kompoziční prvky mají rozdílný výraz. Lineární blok a páteřní stěna mají povrch z monolitického betonu hladce bedněného, přetažená střešní deska je opláštěna Cortenem, kubus smuteční síně je kompletně obalen dřevěnými latěmi, mezi kterými je mezera, povrch uzavřeného hranolu je tak odlehčen a umožňuje hru světla a stínu. Nosná konstrukce stavby je stěnový želelezobetonový systém včetně stropů. Konstrukce přetažené střešní vodorovné desky nad lineárním blokem je ocelová. Obvodové stěny jsou sendvičové se zateplením. Součástí konceptu je použití přírodních materiálů u venkovních úprav komunikací a parkoviště (kámen, dřevo, beton) v kombinaci s volnou travnatou plochou přírodní louky a liniemi listnatých stromů, které směřují k objektu síně.