Soutěž Petra Parléře městská knihovna Slavkov
2007 | soutěž Petra Parléře – městská knihovna | Slavkov
Jan Hendrych, Veronika Veselá, Eliška Kosová, Jakub Hendrych
Záměrem bylo navrhnout budovu, která bude respektovat jedinečnost radnice. To je podpořeno ustoupením jednoho rohu objektu z uliční fronty. Současně toto ustoupení vytváří předprostor před knihovnou (mohou se zde konat příležitostné kulturní akce), zároveň odstoupením od průčelí radnice, která má tvarově zajímavou střechu i v této části, vzniká napětí a dialog mezi oběma objekty. Na straně druhé vytváří pevný komunikační a servisní blok jasný předěl mezi řadou domů a ukončuje ji parafrází „věže“ nahoře odlehčené prosklením.
Navržený objekt Městské knihovny je členěn do dvou hlavních hmot, vzájemně natočených a mezi sebou propojených:
- Komunikační a servisní blok / geometrický uzavřený hranol – prosklený na boční straně schodiště a v posledním podlaží u výstupu na terasu, těsně se přimykající k sousednímu domu, svým výrazem a výškou ukončuje souvislou zástavbu patrových domů se sedlovou střechou. Tato část domu je pevně rozčleněna, je zde umístěno hlavní schodiště, osobní výtahy, příslušenství a svislá vedení vzduchotechniky. Propojení s hlavní částí se děje spojovací chodbou, která tvoří filtr mezi vertikálním pohybem v objektu a uzavřeným vlastním prostorem knihovny.
- Blok knihovny / prosklený racionální univerzální prostor,minimálně členěný nosnou konstrukcí, charakteristický flexibilitou svého vnitřního uspořádání a obdobně proměnně se projevující i při vnímání z ulice, jako kontrast k uzavřenému pevnému komunikačnímu a servisnímu bloku. Fasády jsou prosklené s předsazenou měkce vypnutou nerezovou sítí, která slouží jako nosič převislé a popínavé zeleně padající ze zahrady na vyhlídkové střešní terase. Severní fasádou do Husovy ulice lze vnímat život v knihovně a současně strohost skleněné stěny zjemňuje síť a pohyb rostlin na ní ve větru, proměnlivost barev a jejich růstu během roku.
Místo pro novou budovu Městské knihovny ve Slavkově se nachází v proluce vymezené na jedné straně historickou budovou radnice, která je dominantní nárožní stavbou, slohově a výrazově ovládající okolí, na straně druhé souvislou zástavbou řadových nevýrazných patrových domů, které lemují obě strany Husovy ulice. Místo bezprostředně navazuje na historický střed města, je vnímáno v kontextu jak s radnicí, tak se zámkem a náměstím. Stává se tak střetem dvou odlišných světů, vznešeného městského centra s dominantou radnice a maloměstského provinčního charakteru zástavby Husovy ulice směrem od náměstí.