Soutěž přístavba ZUŠ Úpice
autoři: Veronika Veselá, Eliška Janečková, Jan Hendrych
rok: 2011
Základní charakteristika: základní umělecká škola v Úpici byla založena v roce 1951. V současné době zde probíhá výuka hudebních, tanečních a výtvarných oborů. Možnost rozšíření kapacity stávající budovy by měla zajistit plánovaná přístavba, jejíž architektonický návrh je předmětem zadání vyhlášené soutěže.
Budova školy se nachází v Tyršově ulici, nedaleko od historického středu města. Dvoupodlažní stavba, která svým dispozičním řešením i vnější podobou odpovídá charakteru vilu z počátku 20.století, je umístěna v centru školního pozemku, obklopena bohatou zelení přilehlého parku.
Navrhovaný objekt přístavby je v rámci vymezené plochy umístěn – směrem od příchodu – za současným objektem školy. Jedná se o volně stojící stavbu, která se stávající budovou není nikterak vizuálně propojena, vazby na příchody do obou objektů a jejich kompoziční a urbanistické vztahy jsou však v těsném kontaktu.
Záměrem bylo navrhnout takový druh přístavby, který by respektoval jedinečnost stávajícího objektu a svým objemem a vzezřením jej nikterak neatakoval. Toho je docíleno natočením objektu přístavby oproti původní budově. Toto ustoupení od fasády školy vytváří předprostor před samotnou přístavbou, zároveň i prostor mezi oběma objekty. Vzniká tak školní nádvoří, které může sloužit jako místo setkávání a shromažďování před koncertem i po něm, jako prostor pro hry i jiné aktivity školy. Dochází zde k propojení zeleně parku a pevných povrchů cest.
Natočením a oddělením obou hmot – současné budovy a přístavby – je pak v neposlední řadě docíleno napětí a dialogu mezi oběma objekty.
Koncept návrhu: navržený objekt přístavby vychází z představy terénního zlomu, který se za budovou školy pomyslně odkrývá. Vzniká tak zelení pokrytý svah, v jehož hmotě je situován samotný hudební sál se zázemím, foyer a administrativní částí.
Tento svah opticky splývá s okolním parkem, na svém úbočí i střeše dál nese parkovou zeleň a ze směrů většiny pohledů se zcela ztrácí. Jedinými viditelnými objekty přístavby se tak stávají barevné kostky vyrůstající na vrcholku svahu, do kterých jsou umístěny provozy výtvarného atelieru a tanečního sálu s galerií.
Celá sestava se záměrně tváří jako volná, výtvarná kompozice drobných objektů v zahradě, či jako rozehraná partitura, která během vyučovací hodiny utekla ze stávající budovy školy a uchytila se v bohaté zeleni blízkého okolí.
Hmota hudebního sálu – svahu – je orientována ve směru cesty, která za budovou školy prochází. Její trasa je nově vedena před touto hmotou.
Orientace barevných kostek výtvarného atelieru a tanečního sálu s galerií jsou různé. Oranžová – taneční – kostka, která je do svahu zapuštěná a je s hudebním sálem v přízemí ve větším kontaktu, dodržuje i stejnou orientaci.
Červená – výtvarná – kostka, jejíž objem je viditelný při příchodu do areálu školy, se natáčí ve směru této příchozí komunikace. Hmota této kostky navíc mírně přesahuje přes hranu svahu, jde příchozímu jakoby naproti a zve ho dál.
Obě kostky jsou v úrovni zelené střechy propojeny skleněným koridorem. Jejich kompozici pak doplňuje komunikační blok se schodištěm a výtahem.
Dispoziční řešení a vztahy mezi vnitřními prostory: záměrem bylo zajistit vztahy, propojení i vzájemné ovlivnění všech tří oborů, které se ve škole vyučují.
Návštěvníci hudebního koncertu i samotní hudebníci mohou tušit pohyb odehrávající se v kostce tanečního sálu, výtvarníci jej mohou přímo ztvárnit. Celým domem se nesou melodie zkoušejících hudebníků. Výtvarné práce jsou prezentovány v galerii nad tanečním prostorem…
Celý objekt přístavby je rozdělen do tří výškových úrovní.
Největší plocha přízemí – v rámci hmoty zeleného svahu – je věnována hudební sálu. Ten je svým výhledem orientován do parku, kam je možné jej v letních měsících i zcela otevřít a přesunout tak celé vystoupení pod otevřené nebe.
Sál je přístupný z převýšeného prostoru foyer, jehož vchod je orientován naproti vchodu do stávající budovy školy. Z foyer je možné nahlédnout i do tanečního sálu, který je umístěn o úroveň výše – v hmotě oranžové kostky zapuštěné do zelného svahu.
Na konci foyer se nachází servisní a komunikační blok se schodištěm a výtahem, který umožňuje vertikální propojení všech podlaží.
V první patře je umístěn taneční sál se zázemím, z jehož úrovně je možné shlédnout celý prostor foyer. Velký okenní otvor se naopak otevírá výhledu na zelený svah.
Převýšený prostor sálu umožňuje nácvik sestav mažoretek, které ke svým vystoupením potřebují dostatečnou velkou světlou výšku. Díky tomu vzniká ve druhé výškové úrovni tohoto sálu i prostor pro galerii.
V nejvyšším patře se nachází výtvarný ateliér. Tvoří jej na vrcholku svahu umístěná červená kostka, která je přístupná i ze samotné zelené stráně.
Výtvarníci mají tedy možnost buď svou učebnu za dobrého počasí opustit a hledat inspiraci v okolím parku, nebo mohou projít skleněným koridorem, který jejich učebnu spojuje s oranžovou kostkou tanečního sálu, nahlédnout do něj z prostoru galerie a pokusit se ztvárnit tanečníky při jejich hodině.
Jejich výtvarné počiny mohou být následně v prostoru této galerie vystaveny.